Neděle 13/7/2014

Ráno jsme brzo vstali, abychom stihli sraz v 8 hodin před Postřelenou husou. Poté jsme v půl deváté nasedli do autobusu autobusové autoškoly a vyrazili směr tábořiště U Tří veverek v jižních Čechách. Během cesty nejmenovaný makak zmáčkl červené tlačítko a dveře začaly pískat (opravdu ho nebudeme jmenovat, on by se Jéňa zlobil).
Okolo jedné hodiny odpolední jsme dorazili na parkoviště naproti našemu tábořišti, kde jsme čekali na auto s táborem, které se zdrželo, protože Frodo prasknul chladič. Když jsme převezli věci, začali jsme stavět tábor. A když jsme postavili tábor, šli jsme na dřevo do lesa a pak jsme ho rozřezali.
Poté byla večeře a poté jsme šli zpívat k ohni a potom spinkat do stanu.

Za posádku č.2 vytvořili Forest a Ondra

Pondělí 14/7/2014

Jako každé ráno nás Ruda vzRudil a nahnal do krásně studené Vltavy. Obvyklé ranní procedury byly zpestřeny Froďákovou čistozubní kamasútrou. Pak jsme byli nahnáni na hřiště, kde nás rozdělili do posádek 1-5.
Pak jsme si zahráli pár velice intelektuálně náročných her, jako například Ha hu hi ku bu ka a podobně (nikým nepochopena, pouze více bystří jedinci si hru užili). Následovala velmi jemná a něžná hra zvaná BRAMBORY !
Ztráty – 0
Zranění – nespočitatelně
– jemné: moc
– střední: pár otisků od míče na tělech nebohých makáčků
– težké: jedna hlava, jedno oko, jedno koleno

OBĚĚĚĚĚĚĚĚĚD !!!

Byli jsme seznámeni s božskou radou z města Valhally, což nám prozradilo, že jsme se ocitli v době Vikingů (jediná vymoženost – velkoplošná trojrozměrná LCD TV 125,5” společnosti Bocman & Dino s.r.o.). Příběh pojednával hlavně o králově odKulení. Král Bezkulka nám rozdal štíty, a tím jsme se stali uchazeči o jeho místo. Snad nám i po korunovaci naše cennosti zůstanou a nepůjdeme v jeho šlépějích včetně bolestného konce.
Na lodích jménem Makahary jsme si dali pravý vikinský závod okolo ostrova Velký šutr skoro uprostřed řeky. Ptáte se kterej? Tamten!
Poté jsme byli násilím vyhnáni do zrůdného kopce najít si své kapitány převtělené v BOHY.
Někomu se dařilo dobře, někomu méně dobře, někomu vůbec. Díky bohům, že to nebylo na čas. Zbytek odpoledne jsme velmi pozvolna (abychom se náhodou neunavili) vymýšleli Ódy na radost, tedy na naše úžasné bůžky (Hellina).

VÉÉÉÉÉÉČÉÉÉÉÉÉŘÉÉÉÉ !!!

Pak jsme společně zasedli ke skoro slavnostnímu ohni a nováčci slavnostně převzali své „psí známky“. (Forest pěkně dostal – zas za zapomenutou visačku. Btw. Byla ve stanu v batůžku. Sakra hluboko!)

Zapsala posádka č.3

Úterý 15/7/2014
(Dle valhallského kalendáře opravdu úterý)

Náš Suchonoží deníčku,
ráno bylo vše jako obvykle, jen s tím rozdílem, že k snídani byly housky. 100 housek zmizelo v hladových makačích krcích jako nic. Po snídani se po táboře všichni rozkmitali hledajíce boty, hobok, ručník a další věci. Když už jsme všechno odnosili a připravili se na cestu do Vyššího Brodu, zjistili jsme, že nám chybí jen lavičky do lodí, takže maličkost.
„Máme všechno, vyrážíme!“
U napajedla zpozorovala první předsunutá vikinská skupina obálku se hrou, načež se rozhodli pro sabotáž a k obálce se nepřiblížili. Plán zkazila Haňďa, která si obálky všimla. Čekal na nás vzkaz od bohů v morseovce. Po cestě bylo takových vzkazů samozřejmě více, všechny, až na jeden, se daly rozluštit jednoduše. Ten poslední vyžadoval větší mozkovou aktivitu, a to byl najednou smrádek z pálících se mozečků!
Energii spálenou luštěním nám naštěstí doplnil banán k svačině.Admirál obětoval řece trochu vzácného pití, takže jsme mohli bezpečně vyplout na naši první etapu. První plavbu jsme zdolali v klidu a už jsme se těšili na výbornou polívku od Karin.
Bohužel většina z nás zapomněla dávat pozor na vzkaz od bohů, a tak jsme se museli pro indície vracet proti proudu.
Po obídku jsme pokračovali do Rožmberka. Zde jsme byli našimi bohy vysláni pro barvy na štíty, které měly být schované u křesťanské svatyně. Přesto se tři naše posádky vydaly na hrad – nejspíš nevěděly, jak vypadá křesťanská svatyně. V táboře většina z nás provedla v řece očistu od křesťanství, neboť my, Vikingové, jsme pohané.
Po výborné večeři jsme usedli k poradnímu ohni, kde jsme oslavnými písněmi vyjádřili oddanost našim bohům a byli jsme za to náležitě pochváleni. Náš král nám ukázal mapu nově objeveného území. Každý lodivod si měl promyslet taktiku invaze a obsadil přilehlý ostrov. Hrdinní Vikingové začali obsazovat pobřeží ostrova – někteří více, jiní méně úspěšně.
Kolem 22.hodiny byli všichni bojovníci vyzváni k odchodu do svých pelechů, aby si odpočinuli na další invazní přesun po řece vstříc neznámým územím.

Za posádku č.4 zapsal Piňďa

Středa 16/7/2014

Dear diary,
dnezka přyšlo naže prfní celodený putofáný. Tudýš jzme po každodený očyztní koupely a ví tečné snýdani namasne ot posátki čýzlo 2 dobalyly to, co jzme nestyhly fčera a začaly balyd tápor.
Zapralo nám to aš moc čazu.
Pár makaú se odepralo na druchý břech nakládad od fosíku a ostatný se (opčaz neůzpješnje) pokusyly jym vjecy donízt aspoň k řece.
Takše kdiž jzme konešnje všehno převosily a i makacy se ůzpješně vrátyly, posadyly jzme lotě na fodu. Kapytány se nám pro šteztý poradyli (né, še bi to pomochlo), nazklátaly jzme sve ctjené prdelki to lotí a vijely. Any ne po štfrd hodynje začali na neboché makažky dopatat prfný kabky. A pak přyžel ten prafej ceďák. Voty bilo f lotích fíc neš f řece. Makážcy sabalení f ikelytofích hrúsách pádlyli jako dracy, abi se doztaly k Róšmperku pot mozt. Tam jzme ztráfili zkvjelou hotinu, speztřenou drkotáním zupú a Štófyho pízniškami, čekajíce na další dvje lodi s nažimy milofanímy kabitáni ( fté chvýli bily op raftu mylofaní).
Kdyš jzme uzoudyli, že se jich nedoškáme, sjely jzme o kousek dál a opsadily bufet. Nakonec naži ctjený kapitány oprafdu přyjeli.
Poopjetvaly jzme chlepy s rybiškofou pomatlánkou a napyli se víbornécho za koupeného čajíšku. Stále lechce rostrkotaný jzme nakonez byly zase na ceztě, pardón, na řece. Po njekolyka dalžích chvýlých jzme konešně zpatřyly tábořyžtje Ufíka.
Znofu jzme uzpješně poztafily tápor. Njekteřý se do konce pokoušely zplnit nálešité fodnické skoužky asistencý při stafbje plahty nepo šracu. NEÚZPJEŠNJE ! GRRR!
Názledofala skfjelá vječeře slošená s tjestofyn s ke šupem. Po jejym zpapaní jzme zasetly k ochínku, saspífaly par pízniček a s Hajduli dajduli f patáh šly zpinkad.

Good night, guys.

Sa posátku čízlo 5 zplácala Marťa – inzpyrofáno Opráski s českí hystoryje

Čtvrtek 17/7/2014

Dobrý večer, milý Suchonoží deníčku,
právě jsem dostala za úkol napsat, jak jsme si čtvrtek užili. Ráno jako každé jiné – z krásných snů a proprděných spacáčků nás tahá Ruda svým „Makáčci, vstávejte, do plavek!“ Hm, počítá nějak rychle, myslí si skoro každá hlavička ospalého makáčka. Když se konečně všichni vyhrabeme ze stanů a opozdilci dostanou pádlem, odebereme se na brod. Umytá těla oblékneme do čistého oblečení a šup ke žracu, kde už Jéňa vyvolává první kolo. Po snídani si všichni opatláme pastu po obličeji při takzvaném společném čištění zubů a vyrážíme na půldenní hru.
Hra spočívá v běhání po jednom, časem po dvou členech vikinských posádek po fáborkách pro šifru. Vyluštěné šifry nám prozradí, že máme donést dar svému bohu z druhé strany řeky, ovšem důmyslně maskovaní. Někdo donesl zmrzlinu z pravého ovoce a ti více kreativní donesli třeba toaletní papír či cukr pro sladší život.Všichni už jsme měli hlad, a tak nikdo nepohrdl bramborovou kaší s párkem či sekanou.
Odpoledne jsme dotvářeli (někteří spíš začínali tvořit) štíty. Uměleckou dílnu občas přerušila úžasná hra „Řezání dřeva“. Přípravy na slavnostní oheň vrcholily a byl čas na večeři. Krupicová kaše zaplula do našich bříšek.
Slavnostní oheň zahájili čtyři ohnivci a admirál. Poté se hrálo pár písní, prokládaných vtipnými historkami, informacemi o průběhu dalších dní a v neposlední řadě povyšováním. Při dnešním prvním slavnostním ohni byla povýšena Áďa na plavčíka. Pak následovalo první Hajduli a po odchodu našich nejmladších nálada jen stoupala. Bylo zrušeno tabu a Štofy, Verča a Neduh byli povýšeni na bocmany. Pak jsme odešli spát už všichni, a proto více z určitě povedeného večera nevím.

Za posádku č.1 zapsala Tereza

Pátek 18/7/2014

Ráno se vstávalo v půl osmé, protože byl naplánován odjezd z tábořiště U Fíka na Zubří louku. Když se makaci zchladili ve studené Vltavě, byla snídaně a poté následovalo balení tábora. Když se vše zabalilo, mohlo se vyrazit. Všichni naskákali do lodí a plulo se. Celou cestu svítilo sluníčko, takže jsme po sobě cákali. Byla i přestávka na oběd. K obědu byla vajíčková pomazánka s chlebem. Když se všichni naobědvali, pokračovali jsme všichni dále. Cestou jsme sjeli pár jezů a pak jsme přijeli na Zubří louku. Tady už čekal Aram s autem a s postavenýma stanama. Když se rozložil tábor, všichni si vytáhli ešusy a šli na večeři. Poté jsme se sešli u ohně a Ivan oznámil, ať jdeme spát. Dobrou noc.

Za posádku č. 2 napsal Forest

Sobota 19/7/2014

Rozmilý deníčku,
při krásném ráníčku jsme zase lezli do vody o krásnou hodinku pozdějc díky předešlé plavbě. Po osvěžující koupeli jsme si dali Terčiny chleby. Jako další silný zážitek od SN bych ráda uvedla sjetí se na vodě ve vodě v rámci hry, na jejímž konci jsme se dozvěděli náš osud pro celý den. Začali jsme vyrábět své vražedné zbraně. Při vyrábění těchto nástrojů jsme zjistili, že nejsou vražedné jen při boji, ale i při výrobě. Například Forest si uřízl ruku skoro až nad ramenem a Houba si probodl stehno skrz naskrz. Po lehkém ošetření jsme jeli zas dál a Kukajda porovnala estetičnost zbraní. Velká vikinská olympiáda se konala po obídku a poté se odstartovala velká makačí noc a den. Vzbudit se ráno přiklopená lodí bylo vážně úžasné.

Pro Suchou nohu TuSom

Neděle 20/7/2014

Milý makačí deníčku,
dnes ti budu vyprávět, jak vypadal náš den „makačák“. Tento den začal poněkud neobvykle, dnes nás totiž nevzbudil Ruda, neboť on se stal, jako všichni z kapitanátu, pouze přízrakem občas poletujícím skrz tábor. Ty mladší z nás vyhnalo ze spacáčků sluníčko, ty starší probudil Ivánek za tři minuty a se slovy: „Makaci! Kdo se mnou pojede na nákup? … No jo, je to řehole!“ Pinďa s Terkou jeli do „nákupní země“ pro suroviny na oběd a sváču. Ostatní starší makaci se postarali o nakrmení makáčat „kornfláky“.
Jelikož bylo hned od rána vedro k padnutí, všichni makáčci si průběžně máčeli své zpocené zadečky v řece a občerstvovali se melounem. V této činnosti pokračovali průběžně celý den.
A protože makak je zvíře zvídavé a nových věcí zkoušeníchtivé, hned po nákupu jsme zatopili v peci… Dopadlo to přesně podle slov Martina: „První plech s koláčem se trochu připeče, takže to peč krátce, až druhý je ideální.“ Z prvního plechu zbyla jen smradlavá spálenina, jen zčásti poživatelná. K obědu jsme ale měli výborná kuřátka s bramborem.
Po obědě už duchové ožili a začali vládnout pevnou rukou. Karin nám vysvětlila, jak oživit mrtvolu a makaci-posluchači se postarali o umrtvení živoly. Získané informace jsme měli uplatnit při hře, co se ale nestalo, všichni makaci se závažně poranili. A co čert nechtěl, všichni lodivodi si zapíchli klacík do oka. Vždy jeden z posádky si pak buď zlomil ruku, pořezal krk a nebo upálil tělo. Všichni se tedy museli vydat do „Vikliniky“, která byla příhodně rozmístěna všude po lese, abychom měli čas vykrvácet či si zlomit další končetinu. Vikinští doktoři jsou hrozní lenoši, takže si každý musel říct sám, jak ošetřit zranění a po zodpovězení bonusové otázky dokonce dostal zaplaceno…Jaký pokrokový a zajímavě promyšlený zdravotnický systém!
Dále už jsme si dali jen rajskou k večeři a zazpívali si pár písniček u ohně a šli spát, stejně byli po makačím dni všichni unavení.
PS: I v noci bylo vedro jako prase.

Za posádku č. 4 Pinďa

Pondělí 21/7/2014

Ráno nás probudilo Rudovo řvaní Makáčci, vstáváme do plavek! No jo…, ozvalo se z makačích stanů. Všichni (velice) rádi vstali a vyhrabali se ze stanů do mokré, studené vody. Po studeném koupání nastala snídaně. Hladoví makáčci s radostí nasypali chleby do svých bříšek. Po snídani jsme vyrazili na (dlouhou) cestu do Českého Krumlova. Tam nám bocmani dali balíčky s papáním na celý den a pokračovali jsme v cestě. Potom jsme šli do parku, kde někteří dostali dopisy od rodičů, kamarádů a všemožných lidiček. Pak nám Ivan vysvětlil hru, která se jmenovala Jak dědeček měnil, až vyměnil. Hra spočívala v tom, že posádky dostaly špendlík a musely ho za něco vyměnit v různých obchodech nebo u lidí na ulici. S radostí oznamuji, že jsme asi vyhráli!!! Potom jsme šli do grafitového dolu, kde jsme zjistili spoustu nových informací a nakonec jsme si tam mohli něco koupit. A pak jsme šli zpátky do tábora, kde jsme měli večeři, byla čočka. Zazpívali jsme si pár písní v deštivém večeru a pak hajduli dajduli do peřin.

PO JEDNÉ HODINĚ….. Je BOJOVKÁÁÁ

Všichni celí napjatí jsme museli zatancovat válečný tanec a za to si mohli vzít 5 penízků.
Potom byla už klidná noc.

Za posádku č.5 Aneta

Úterý 22/7/2014

Náš milovaný suchonoží deníčku…
„Makáčci, vstávejte, do plavek!“ „Ach ne, už zase!“, ozve se zpod lodí. Když vylezeme ven a je tma, dozvíme se, že je teprve jedna hodina v noci a co jiného asi může dít než to, že jdeme na bojovku.
Odcházíme po jednom zpod plachty, protože poprchává. Jako svého nejlepšího přítele si s sebou bereme baterku. Po cestě potkáme pár dost strašidelných nočních příšerek z lesa. Po návratu společně do tábora jdeme všichni prdět do spacáčků. Ráno nás sice vzbudil Ruda, ale k našemu údivu bez ranní koupele. Po tradiční snídani, tedy dnes deštivé, jsme skoro všichni vyrazili do krumlovského bazénu, kde se zase Suchá noha předvedla v plné parádě. Dva míče zaseklé v konstrukci u střechy a salta z boku bazénu o tom samy vypovídají. Ale sranda musí být. Z bazénu odcházejí všichni spokojení a vyvonění, protože po dlouhé době pocítili pohodlí sprch. S nemohoucími se setkáváme na náměstí v Českém Krumlově a je vyhlášen námi všemi očekávaný 30minutový rozchod, který je po 25 minutách posunut na hodinu. V 19:00 se všichni potkáváme na náměstí, kde se dozvídáme pravidla dnešní krumlovské hry. O deset minut později vyrážíme po posádkách po Krumlově. Hledání tajných zpráv s mapou nás všechny vyčerpalo, a tak jdeme rádi na véču do tábora.
Večer už jen pár písniček a všichni hybaj na kutě.

Za posádku č. 1 Terka a Terka

Středa 23/7/2014

Ráno jsme vstali. Poté jsme šli zchladit své tělo do vody. Potom byla vynikající snídaně, která makačím pusinkám moc chutnala.
Když jsme dosnídali, šli jsme si vyčistit zuby a potom jsme šli hrát hry na horní louku. Hráli jsme Brambory, Mrazíka, Ocasy a Brouky kousáky. Poté jsme šli po posádkách sbírat borůvky. Když jsme dosbírali borůvky, měli jsme volný čas – někteří se koupali, jiní hráli fotbal a jiní se váleli. Potom byl vynikající obídeček, ke kterému byly knedlíky na ovoce. Poté jsme šli péct bramboráky. Když všichni usmažili své bramboráčky, šlo jídlo na ochutnávku k bohům a ti ho ohodnotili. Ti šikovnější si uvařili ještě knedlíky. Potom se zasedlo ke slavnostnímu ohni a šlo se povyšovat a zpívat.
Dobrou noc.

Za 2.posádku napsal Forest

Čtvrtek 24/7/2014

Netradičně jsme byli vzbuzeni ne Rudovým řevem, nýbrž Ivánkovým něžným hláskem. Martinka prohlásila: „Dělejte, vstávejte, protože otec počítá sakra rychle!“ A tak to taky bylo. Ivánek počítal sakra rychle, a tak jsme měli co dělat, abychom nedostali na zadek. Snídaně se vyvedla jako každý den, takže no comment. Straaaaašně dlooooooouho jsme se opalovali a hráli si s frisbíčkem. Pak nás čekala straaaaašně dloooooouhá cesta na Dívčák. Přijeli jsme celkem pozdě, a tak jsme rozhodili stany, dali véču a šli spát.
P.S. : Forestovi zkazilo romantickou jízdu s Verčou shození do ledový vody.

Za posádku č.3 TuSom (Áďa)

Pátek 25/7/2014

Milý deníčku,
dnes se pokusím o trochu slavnostnější ztvárnění deníčku. Děkuji také Lucce za inspiraci, kterou jsem si vzal z jejího „počinu“ z minulých let.

Byla noc, makak snil sen,
Ruda však z noci udělal bezesný den,
ještě před koupelí Ruda mixovat zkusil,
makak slovo budíček různě kvákat musil.
A pak už klasika, koupačka a snídaně,
u které makaci snili o cachtání ve vaně.

Dnešní den ve znamení hudby a rýmů,
například když makak šel hledat medicínu.
Po dosažení cíle jsme měli z výsledků hrůzu,
a ještě jsme byli nuceni chytit taneční múzu,
někteří tanec pojali moderně,
ostatní jak lidoopi mlátili do země.

Když začalo pršet, makak do tábora běžel,
aby uklidil své věci a večer v suchu si ležel.
Z druhého břehu připluli dřevaři s dřevem,
i přes ten déšť jsme nadšeně zařvali:“Pojďte, do pracek ho vemem!“

Pak přišel obídek, byl párek s kaší,
jsou to fakt profíci, ti kuchtíci naši.
Mezi tím deštěm přišlo malé zpestření,
kozatá blondýna vzbudila vzrušení.

Déšť stále padal a my jsme dojedli,
nad myšlenkou zrušené plavby hrůzou jsme pobledli.
Vše se ale zlepšilo a sluníčko svítilo,
tak každý se těšil a rychle se balilo.

Zvedli jsme kotvy, na plavbu se vyplulo,
Ivan nabral skálu, tu loď to moc bolelo.
Kluci U Rybů na keňách pádlili divoce,
závěs a traverz Pinďa zvládnul snad hladce,
a když svou zkoušku konečně zvládnul,
dorazili jsme do Boršova, každý lodě táhnul.

Poslední plavba Vltavou krásnou,
už první den stala se láskou všech společnou.
Ivan nám u ohně o řece řekl pár slov závěrem,
však nebojte, další voda tu bude dřív než se proberem.

Za posádku č.4 Pinďa s pomocí Foresta