Vltava 2015 II. turnus deníček

Vltava 2015 II.turnus 18.7. – 2.8. 2015

DOBA LEDOVÁ

Dne : 18.7.2015
Místo: Hlavní nádraží Praha
Sraz: 9.30
Nálada makaka: vyděšená a natěšená
Čas odjezdu: 10.15
Počasí: vedro
Oběd: chuť domova
Příjezd: Veverky
Čas: 15.00
Vůně makáčka: propocená žíněnka
Tábor: postaven
Voda: studená, mokrá, ale osvěžující
Cíl dne: seznámení
Večeře: horká
Překvapení večera: 20.00 začátek doby ledové
Nalada makaka: uspokojivá
Pocity ze dne: monumentální, agresivní, elektrické, vydlabané, labilní

Celkové shrnutí dne: začátek dne byl hektický a tváře makaka vyděšené. V průběhu dne se nálada o desítky stupňů zlepšila. Večer makak usínal nadšen a těší se do dalšího dne.

Za posádku č. 6 Terka, Ema, Káťa, Terka, Pája

Neděle 19.7.

Nejmilejší suchonoží deníčku, ze všech deníčků ten nejdeníčkovatější,
je skvělé, že ses mi po roce opět dostal do rukou. V asi 8:30 ráno se probouzím v rozpáleném stanu asi 6 km od Veverek – v Rožmberku na louce.
Mezitím makaci pilně řežou dříví, na čas škrábou brambory a dokonce se i rozdělují do posádek.
V 11hodin jsme se setkali se Štófim na druhém břehu. Převezl nás do pravěké osady. Tam se nám dostalo vřelého přijetí. Kukačka samozřejmě připravila výborný obídek a po něm jsme se vydali na řeku připomenout si nebo se naučit záběry na pramici. Mezitím už byla samozřejmě připravená hra v lese, díky níž jsme měli šanci vybrat si kapitána. Podstatou bylo v lese posbírat písmenka ze jmen kapitánů. Během 5 minut měl každý tým změť písmenek, čímž zničili šanci na složení jakéhokoli jména.
V táboře následovala přednáška o správných mravech, stavění stanu a souhrnně o všech věcech důležitých pro správný chod osady.
Pak už jsme vlastně jen došli pro chroští na poradní oheň, Ivánek ho slavnostně zažehl, zazpívali jsme si, trochu zmokli….a šli spát.

Za posádku č.1 Pinďa

Pondělí 20.7.

Deníčku, deníčku,
svěřuji se ti jak vypadal dnešní den. Co jiného by mě vzbudilo než hlasité volání „Makaci vstáváme do plavek!“ S velkým donucením jsem si oblékla plavky a vylezla ze stanu. Každý k vodě kladl obrovský odpor a nikomu se tam nechtělo. Nedivím se! Nakonec jsme to všichni zvládli a Štófi nás doprobudil jeho ranní rozcvičkou. Po snídani jsme vyrazili do lesa hrát hru kufr. Makaci se rozdělili do posádek a vždy jeden vyběhl do lesa hledat Neduha nebo při neštěstí ho i honit. Když ho chytli tak jim řekl slovo a to musel ten makak posádce nakreslit a ostatní museli hádat. Všichni byli uběhaný a když vše dohádali mysleli si že mají vyhráno ale houby. Udělali jsme 10 kroků a museli začít luštit spoustu šifer. Opět se u toho všichni zapotili, ale zvládli jsme to! Pak jsme všichni došli do tábora najdeli se zbalili si a vyrazili pěšky do Vyšáku. Když jsme dorazili do místa naloďování tak jsme se děsně těšili na lodě ale plány nám opět překazila nějaká šifra. Běhali jsme po Vyšším brodě hledali šifru a pak společnými silami jsme šifru rozluštili. Pak nás čekala nádherná plavba plná bitev a všichni celý jsme se dostali do tábora. A po příjezdu nás čekala nápaditá odměna ve formě rozhazování perníků do vzduchu. Když jsme se všichni nadlábli a maličko odpočinuli znovu makačí ouška zachycují „Makaci nástup po posádkách !“ Vyběhli jsme ze stanů nebo z míst ve kterých jsme byli ukriti a běželi k posádkám. Kapitanát nám zdělil že se máme řídit tím co bylo ve zprávě kterou jsme rozluštili ve Vyšáku. Tím pádem se všichni vydali k posedu a tam vyfasovali další šifru. Achjo! Tak jdem luštit. Ze zprávy jsme se dozvěděli že se máme zamaskovat a nepozorovaně se dostat do tábora. Sidce jsme vypadali jako pochodující keře, ale povedlo se! Pak jsme si užívali neodolatelnou večeři. Ano byla zase výtečná.
Pak jsme se sešli u ohně hráli písničky a následovalo vyhlášení bodování. Posledních pár chvil nám Aram a jeho kytara zahráli čarokrásné písničky a šli jsme do spacáků. S vědomím že zítra vstáváme o půl hoďky dřív.
Dobrou noc!

Za posádku č.2 Kajda

Úterý 21.7.

Milý suchonoží deníčku,
povím ti, jak proběhl třetí den našeho putování za teplem a také naše první letošní stěhování tábora. Ráno, tentokrát už v půl osmé, makáčci uslyšeli klasický pokřik: „Budíček! Do plavek!“. Oproti předešlým dnům však Ruda počítal velice rychle, a tak makáčci vylézali ze stanů ještě se zavřenýma očima. Ruda je okamžitě hnal do vody a hned zase ven. Štófi pokračoval rychlou rozcvičkou a hnal makáčky zase zpátky do stanů. K snídani jsme měli chleba s marmeládou, sotva jsme však dožvýkali poslední krajíc, už jsme běželi sbalit si baťůžky, batohy, bágly i mega bágly, stany a nakonec celý tábor. Jakmile bylo všechno naloženo v autech na druhém břehu, dali jsme si k sváče mrkev a jablko, nanosili věci k vodě, rozdělili si lodičky a vypluli. Lhala bych, pokud bych řekla, že plavba byla poklidná, neboť plavba byla plná bitev, vyhazování z lodí a podobných akcí s účelem schlazení makáčků i členů kapitanátu. K obědu jsme si dali chleba s výbornou rybičkovou pomazánkou a okurkou. Na Fíka dorazila celá suchonoží flotila okolo třičtvrtě na čtyři. Makáčci připluli celí hladoví, takže zatímco stavěli tábor, několik členů kapitanátu začalo vařit špagety. Jakmile dostavěli tábor, šli hrát do vody zábavnou hru…úkolem každé posádky bylo v keni přeplout z jednoho břehu na druhý a zpátky. Hra byla na čas, avšak některé posádky měly problém jen do lodě nasednout. Pak přišla řada na špagety a salát. Po večeři byla chvilka volna, kterou část makactva využila k trénování na zkoušky a další část se šla pořádně umýt do sprch. V půl desátý jsme se všichni sešli u ohně….chvíli jsme se přeřvávali s Raky a když šli malí makáčci spát, Raci přešli k ohni k nám. Postupně šel spát i zbytek makactva a u ohně zůstal jen kapitanát. To jak oni blbli u ohně a kdy šli spát už do dnešního dne nepatří.

Za posádku č.3 napsala Terka K.

Středa 22.7.

Vstávali jsme o půl hodiny později než normálně a den započal jako každé ráno koupáním v řece. Hned po splnění Štofyho workout plánu už chodili makaci pro cornflaky s mlékem a housky s marmeládou. Po snídani vyrazili zdatnější z nás pro dříví a zbytek měl možnost si dodělat nějaké zkoušky anebo prostě jen tak relaxovat. K obědu bylo uzené maso s bramborovou kaší. Té hodně zbylo a proto byla také k večeři, ale v trošku jiné konzistenci. Mezitím odpoledne vyráželi makaci po posádkách do lesa, odpovídali na otázky a snažili se ulovit co největší zvíře. Pak všichni naskákali do vody, navečeřeli se a započali přípravy na slavnostní oheň. Ten se zapálil a začalo zpívání písniček, vyhlašování výsledků a povyšování.

Za posádku č.4 zprostředkovali Mája a Forest

Čtvrtek 23.7.

Můj milovaný suchonožní deníčku,
tak už ti zase píšem. Máme za sebou další nádherný den, který proběhl trochu jinak než obvykle. Tak tedy začneme:
Sice jsme říkali, že byl neobvyklý, ale ráno bylo stejně stejné. Vzbudil nás Ruda, se svým už lehce otřepaným: „Makáčci, budíček, do plavek!“ a my jsme stejně ochotně jako předchozí dny vylézali ze stanů. Po osvěžující koupeli na brodu, kde uplavalo jenom minimum makáčků, jsme měli výbornou snídani a poté jsme začali balit tábor. Organizaci makaků měla ovšem na starosti Terezka, a tak jsme povely k balení dostávali pisklavým, ale hezkým hláskem. Když jsme měli vše sbalené, vydali jsme se na plavbu. Samozřejmě s našimi milovanými Raky, kteří se také vydávali na strastiplnou cestu na Zubří louku. Cesta probíhala poklidně a občas jsme nebyli osvěžováni pouze když si Ivánek usmyslel, že se mu makáčci přehřívají, ale párkrát i nechtěně: Terezka se cvakla na keni a Rudovi se povedlo skoro utopit prámku. Lehce se mu při tom pokoupala Kajda. Dále už se nic nestalo a všichni makáčci se dostali v bezpečí do tábora. I když strýček Aladin tvrdil, že bude od 6 hodin nepřetržitě pršet, aplikace déšť nebyla aktivována a my jsme v suchu, stále pod vedením Terezky, postavili tábor. K véče byla super grilovaná kuřata, na kterých jsme si všichni moc pochutnali. Pak už jsme si dali Hajduli dajduli a šlo se spát.

Za posádku č.5 napsala Martinka s Terezkou z posádky 6

Pátek 24.7.

Ráno bylo stejný, nesváteční,
rádio hlásilo: „Makáčci, budíček!!!“

Snídani v trávě teď právě prostřenou,
si makáček dal, čerstvě namazanou.

Dělání, dělání, všechny smutky zahání,
makáček kůži do ruky vzal a symbol udělal.

Představte si představte si co jsem měl dnes k obědu,
bramborové a houskové knedlíky od Ivánka na medu.

Pohoda, klídek a tabáček,
makáček si dává poledňáček.

V lese, jo v lese na jehličí,
hrála se hra suchonožní.
Žádná divná věc to není,
Verča, Neduh, Aram, Lucka tu stanoviště mají.

Kdo si hraje nezlobí,
s tím makáčci běhají.

Prší, prší, jen se leje
makáček se v louži směje.

To koukáte, to koukáte co bude dnes k večeři:

Celer máš a majoránku,
dlouhá noc se prokuchtí.
Mrkev máš a chvilku spánku,
díky díky kuchaři.

Den už se sešeřil, už jste si dost užili,
tak hajdy do peřin.

My máme rádi víno,
milujeme krásné ženy a zpěv,
tím se našim kapitánům rozzáří svět.

Za posádku č.6 napsala Terezka s Martinkou

Sobota 25.7.

Nejrozmilejší suchonoží deníčku,
rád bych ti pověděl co se nám všechno stalo v sobotu „labuť vozíček“. „berlička“.
Co bylo ráno….všichni znáte. Snídaně taky stejná, takže zatím vše při starém. Pak už ale nastala lehká odlišnost od denního stereotypu. Naštěstí nás nepotkaly žádné bodované hry, takže si nebozí makáčci mohli odpočinout od pobídek, lépe řečeno spíše od stresujících a nervy drásajících pokřiků svých lodivodů bezmezně toužících po sladké výhře. Naopak si mohli vybít vztek rozdrcením kloubů, když při hře trojnožka křečovitě svírali dlaně svých kamarádů. Největší masochisté se ale projevili při bramborách. Na pomyslný vrchol se dostal Neduh, který se neostýchal po chybě poslat na zem i 3 makaky, aby je mohl pořádně zmidlit.
Vždy ale následuje nějaké ale a tak nám vtipné hříčky přerušila šifra šifrovatá vzniknuvší v tu chvíli v nejspíše ďáblem posedlé mysli. Luštění se tak protáhlo až do času oběda, ke kterému jsme měli čočku s párkem, vajíčkem, okurkou a rajčatovým salátem.Vskutku plynatá avšak velmi výtečná pochutina. Zpět ale na momentík k šifře, ve které jsme se dozvěděli plán na odpoledne. Bohové nám připravili velký trénink – mamuti se totiž blíží. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Důkazem mohou být Rudovy spálené ruce nebo Lucky zlomený palec na levé ruce. Procvičili jsme tělo do poslední tkáně i ducha – kreslení, házení, běhání, skákání, prostě vše.
Odpoledne plné aktivit bylo opravdu náročné a tak už následovala pouze večeře, po které nám kapitanát předal tábor. Tím nám začal den odpočinku i starostí a hlavně plný zážitků – makačák. Začátek našeho dne se protáhnul až do brzkého rána a naše aktivita byla velmi plodná…. To se ale dozvíte možná až od jiného vypravěče. (pozn.red.-tj.Kuku : nedozvíte, tak já to sem napíšu: naši makaci projevili velkou vynalézavost při každoročním vzájemném přátelském drobném škodění s táborem Raků. Pod rouškou noci si od nich„vypůjčili“ keňu, naplnili ji nafouklými balonky a vytáhli ji cca 1km do prudkého kopce, kde ji zavěsili na posed. Při této akci nebyl nikdo zraněn, spousta makaků se válela smíchy a nikdo z poškozených si ničeho nevšiml.)
Dobrou noc deníčku!

Za posádku č.1 – Da-ve-ho-pi-vo napsal Pinďa za zběsilého přisvěcování Máji z posádky č.4

Neděle 26.7.

Milý suchonožní deníčku,
je to tu! Makačák! Jupí! Všichni jsou velmi nadšeni, že si mohou užívat spacáčků až do odpoledních hodin a nemusí do vody. K snídani jsme měli na výběr spoustu dobrot. Tak bych se divila kdyby si někdo stěžoval. A až jsme se najedli k prasknutí tak si šel každý užívat podle své libosti. Někteří se zotavovali z náročné noci. A někteří si vybíjeli svou nadbytečnou energii na krátkých zábavných hrách. Až se unavili tak se váleli pod bílou plachtou a nebo si dělali zkoužky. Naše velmi relaxovací odpoledne vyrušil hlasitý křik „makáčci oběd!!“ Všichni jsme vzali ešusy a utíkali ke žracu s hladovými bříšky. Tentokrát nám nevařila naše úžasná Kuku, ale pověření makaci, ale i přez to byl oběd zase výtečný. Pak se všichni zase váleli až do večeře. K večeři byli brambory s tvarohem někteří byli nadšeni, ale někteří ohrnovali nos a s velkým nadšením házeli brambory do řeky. Poté jsme myli nádobí a připravovali tábor na předání kapitanátu. Po 8h večer zkončil makačák a jako vždy před uložením do spacáčků nám Aram zahrál pár písniček a hajduli dajduli.

Dobrou noc

Za p.č.2 Kajda s velkou pomocí Verči z posádky č.1

Pondělí 27.7.

Můj milý suchonoží deníčku,
ráno bylo stejné jako všechny předchozí…v osm hodin začal Ruda chodit po táboře a klasicky pokřikoval: „Makáčci, budíček! Do plavek!“ Místo toho, aby je však hnal do vody, hnal je k lodím….několik makáčků se chopilo žluté prámky a neslo ji na vodu. Zatímco se pak makáčci čvachtali ve Vltavě, Aram se Štófim na druhém břehu sbírali dřevo na slavnostňák. K snídani byly rohlíky s čoko pomazánkou a s jahodovou marmeládou. Po snídani následovala všemi makáčky oblíbená činnost….DŘEVO. Poté, co ho do tábora natahali celou hromadu, nařezali ho a úhledně srovnali vedle žracu, následoval oběd…vynikající segedínský guláš. Po něm byl krátký odpolední klid, během kterého se makáčci chystali na návštěvu Krumlova. Jen co však první makaci začali lézt do kopce, už je Ivánek zase volal zpátky. Začínalo totiž pršet a předpověď hlásila vydatný déšť po dobu dalších dvaceti minut. Všichni se tedy poschovávali a když přestalo pršet, vydali se opět na cestu.Na makáčky v Krumlově, tak jako každý rok, čekala hra….dostali mapu se šesti zelenými puntíky, které vyznačovali místa, na kterých byla skryta obálka s papírky, na kterých byly napsány názvy různých pochutin, které si později makáčci vzali na výlet. Poté, co dohráli hru, se rozdělili do dvou skupinek….jedna šla do mučírny a druhá na věž. Potom dostali makáčci do půl sedmé rozchod, což vyšlo cca na 2 hodiny volna. Část z nich se sešla v Picce a další část v kavárně Antré, kde Aram se Štófim krásně vyhrávali na piano. Pak následovala cesta zpět do tábora, která byla na dvacet minut přerušena návštěvou Tesca. K večeři byly „buchtičky se šodo“, tedy vánočka s pudinkem. Po večeři jsme se všichni sešli u slavnostního ohně, zazpívali si, povýšili pár makaků a šli spát.

Za posádku č.3 napsala Terka K.

Úterý 28.7.

Den, jako vždy, započal počítáním Rudy. Koupání ve studené vodě, snídaně v podobě rohlíků a dopolední program mohl začít. Tentokrát jsme měli za úkol se po všech možných končetinách dobelhat pro šifru a posléze i nápovědu. Dozvěděli jsme se, co nás čeká odpoledne – výlet na Kleť. K obědu nám Kuku šoupla do ešáků maso s rýží a posilněni jídlem jsme vyrazili na vlak. Za chvíli už Forest dobíhal náhodného běžce a všichni nasedli do lanovky. Nahoře na již zmiňované Kleti jsme udělali pár selfie, najedli se a napili. I když teda malinovku měli pěkně hnusnou. Cesta zpátky byla zdlouhavá, ale fajnová. K večeři jsme měli fazole s rýží a pak už, jako každý večer, následovalo sezení u ohně a zpěv.

Za posádku č. 4 Mája, do deníku přepsala Terka K.

Středa 29.7.

Milovany denicku – stop –
uz ti zase pisem – stop – dnes nas ceka etapa – stop – vstali jsme v osm – stop – sli jsme opet do vody – stop – nasnidali jsme se – stop – byla zase marmelada – stop – pote jsme sbalili tabor – stop – marodi byli odvezeni na divcak – stop – ostatní zatím zahajili etapu – stop – naobedvali se – stop – pokracovali v putovani po rece – stop – marodi mezitim spi na taboristi – stop – vodaci dorazili do cile – stop – vylodili se – stop – znovu stavi tabor – stop – marodi stále spi – stop – tabor postaven – stop – vari se vecere – stop – marodi se probouzi – stop – vecerime – stop – vecer u ohne – stop – zpivame pisnicky – stop – pak uz hajduli dajduli – stop – mladsi jdou spat – stop – starsi ještě chvili zpivaji – stop – nakonec jdou spat vsichni – stop – dobrou noc – stop –

– za posadku c.5 martinka – stop

Čtvrtek 30.7.

Můj milovaný suchonožní deníčku,
máme za sebou další z krásných dnů. Ráno začalo jako každý jiný den Rudovým „ Makáčci, budíček.“ Po studené koupeli a snídani proběhlo během dopoledne lepení lodí, procházka po okolí a vtipné hříčky. K obědu byla kaše se sekanou, která všem moc chutnala. Odpolední program byl naplněn k prasknutí. Nejdříve jsme museli jako posádka za ruku na druhý břeh a vzít šifru. S vyluštěným vzkazem jsme běželi po daných stanovištích a hledali lékárničku, abychom mohli zachránit zraněného a dopravit ho zpět do tábora. To se nakonec povedlo všem, i když následující operaci rozříznutého kuřete by jen tak ňáký makak nepřežil. K večeři jsme si dali kuře na paprice. Dále se už jen zpívalo a zpívalo a když to vypadalo, že naši nejmladší půjdou spát, překvapili nás naši stopaři a zdělili nám, že musíme jít lovit mamuta.
Pak už jen dobrou noc a šlo se spát.

Za posádku č. 6 Terka s Terkou

Pátek 31.7.

Deníčku deníčku,
tábor už se pomalu chýlí ke konci a já mám jako každý rok pocit, že čas se zde řídí podle jiných zákonů. Rád bych ti vylíčil děnní ze dne poslední plavby:
Na chladnou louku tábořiště Dívčí kámen dopadají první ranní paprsky slunce a pomalu prohřívají zem i stany poklidně spících makaků. Slunce se třpytivě odráží v bublajících vlnkách naší milované řeky. Noční rosa už se vytratila a celá příroda se probouzí do nového dne. Z oppida se poklidným krokem vrací Marťa, která dnes spala mimo tábořiště. Budíček je dnes nastaven až na 8:30 a má ho v režii neobvykle Marťa, neboť organizuje dnešní program.
Deníčku, teď už bohužel musím přestat s poetickým líčením neboť nás už třetím dnem nepřetržitě terorizují všudypřítomné vosí roje, které i přes posunutý budíček úspěšně budily makaky spící pod plachtou.
Koupání probíhalo už tradičně, bohušel však bez Štófiho ranní rozcvičky a tak si ji suplovali sami makaci.
Kvůli vosím náletům bylo nutné vykonat bezpečnostní opatření, takže snídaně probíhala výrobou na zakázku.Ranní program byl vesměs klidný, většina z nás dospávala noční lov mamutů, někdo si dělal zkoušky. Jen na chvíli jsme odběhli pro chroští, dřevo a smůlu na slavnostní oheň. K obědu byly hranolky s kečupem nebo sýrem, toť vše… Zapoměl bych jen na salát z okurek, rajčete a papriky. Smažení hranolek probíhalo pomalu a proto výdej probíhal po posádkách.
Po obědě nás Marťa rozdělila na lodě a už jsme konečně mohli vyplout. Nově zalepené lodě…..protékali. A i kdyby ne, tak po dnešní etapě by se tak určitě stalo. Plavba do Boršova byla plná mělčin a vystouplých kamenů a dalo by se říct, že se nám místy skoro prášilo od pádel. U Rybů se Terka, Terka a Marťa pokoušeli o závěs a traverz. Počasí je letos skoupé na déšť takže se vlna umožňující traverzovat nekonala. Chvíli jsme hodnotlili jejich snažení s perníkem nacpanýma tvářema a už se mohlo pokračovat. V Boršově jsme se setkali ještě s pravým mořským Vlkem, který nám raftem blokoval cestu na přenášení lodí (později jsme měli možnost schlédnout i jeho močení do vody) a už jsme házeli lodě na břeh a zběsile se převlékali. Kromě mě a Foresta totiž všichni makaci spěchali na vlak zpět do Třísova. Mohutným sprintem až se jim puchýře trhali doběhli na nádraží asi za 9 minut…. načež ale čekali na vlak zpožděný o 8 minut. U nádraží v Třísově jsme ještě náhodou potkali návštěvy: Holoubkovy a Gisma od Raků. K večeři byl guláš-ová polévka s chlebem – Ivan opět čaroval.
Večer jsme si sedli k ohni, odkud nás kapitanát poslal překvapivě/nepřekvapivě velmi brzy. To už nás ale budil znova Arámek a hnal nás k ohni, od kterého nás odesílal ke kontejneru a odtud po světýlkách na bojovku. Podle ohlasů se makaci báli tak nějak průměrně. Jen Forest si ukopnul, těžko říct jestli leknutím, palec. Pak už jsme šli konečně a opravdu spát.

Za posádku č.1 Pinďa

Sobota 1.8.

Můj nejmilejší suchonožní deníčku,
znovu se s tebou chci podělit co se dnes dělo. Ráno začalo jako vždy ranním křikem Rudy. Když jsme se všichni úspěšně najedli výborné snídaně tak jsme šli odpočívat a někteří si šli dělat zkoušky a ostatní šli štípat dříví. Po náročné dopolední práci nám Kuku nachystala úžasný oběd v podobě číny. Po velice krátkém poledním klidu nás čekala závěrečná celotáborová hra. Měli jsme za úkol přeběhnout všechna stanoviště na trase tábor – Holubov – tábor. Nebylo to vůbec jednoduché a z makačích mozečků se jen kouřilo. Naštěstí nás v táboře čekala svíčková s houskovým knedlíkem. Večer byl zakončen slavnostním ohněm a hostinou. Pak už jen pár posledních písniček od Arama a Štófiho a dobrou noc.

Za posádku č. 2 Kajda a Véva

Neděle 2.8.

Můj milý suchonoží deníčku,
tak ti letos naposledy píšu….vylíčím ti, jak proběhl náš poslední den na táboře. Ráno v 8:30 Ruda vzbudil makáčky, avšak do vody je nehnal. Do vody šli makaci, pouze pokud chtěli a k mému údivu se pár makáčků našlo, kteří se chtěli ještě jednou smočit ve Vltavě. K snídani byly rohlíky s čoko pomazánkou a s marmeládou. Pak už všichni pobíhali po táboře tam a zpátky, pak támhle a zase semhle, až byl tábor úspěšně sbalen a převzán Mlíkem. Potom jsme se přesunuli do Třísova, rozloučili se s Paškovejma, nasedli do autobusu a vyrazili směr Praha. Na hlavní nádraží jsme dorazili okolo půl šesté. Tam jsme si zazpívali, rozloučili se a dál už makaci pokračovali odděleně.

Za posádku č.3 napsala Terka K.

Lodní deník pečlivě a včetně všech gramatických, stylistických i logických vykloubenin přepsala Kuku