Lodní deník
INDIÁNI 2016
1. posádka, Válečné tomahafky: Klára, Jana, Julča, Šimon a Honza B.;
2. posádka, Krvavá pěst: Prťka., Kamča, Zoe, Hani a William.;
3. posádka, Přátelé dýmky míru a zelených halucinogenních žabiček od řeky Pdahž: Laura, Lenka, Viktor, Zuzka a Alvin
4. posádka, Divocí mustangové: Štěpka J.., Terka, Hanka, Honza L. a Vojta
5. posádka, Velcí bizoni: Vašek B., Kačka, Věrka, Petr a Bára
6. posádka, Veselé bonbóny: Štěpka F., Kuba, Mia, Tomík a Simča
- den 30.7.2016
Busem jsme se chvíli motali po Praze a potom jsme konečně vyrazili na úmorně dlouhou cestu směr tábor. Částečně díky našemu spoždění a částečně možná i proto, že letos nepřevážel věci Mlyeko, nikdo na ně dlouho nečekal. Nestihli jsme si ani zahrát seznamovací hru a už se věci převážely. Chvíli jsme se nemohli rozhodnout, kde rozbijeme tábor, ale nakonec jsme vsadili na klasiku. Dobrovolníci se potom koupali nebo hráli brambory a nezceladobrovolníci řezali dřevo. Večer jsme šli spát.
Válečné tomahafky - den
Ráno jsme se probudili a vykoupali jsme se v ledové řece. Po koupeli a marmeládové snídani jsme se běhací hrou rozdělili do posádek. Vybrali jsme si deníčky a začali vymýšlet název, indiánský pokřik a totem. Po obědě ke kterému byl guláš, jsme vyrazili do lesa a hráli dvě indiánské běhací hry. (pozn. Dity: Při jedné z her se ukázalo, že makaci spoustu indiánských slov znají, např. slova kanoe, totem, mustang, lakros, mokasín, amulet, teepee, Vinnetou, skalp, válečná sekera nebo tomahawk.. U významů některých ale tápou. Ne, kalumet není to samé co kulomet, Manitou není jezdec, karibu není pták, wigwam není mišmaš ani driud, squaw není putyka ani oblek, a potlach není spací podložka, náplň do polštáře ani opravdová sranda!) Když ale začalo pršet vrátili jsme se rychle do tábora. Tam jsme se schovali do stanů a přečkali déšť. Potom jsme si dali večeři – nudličkovou polévku. Po té jsme se sešli u ohně, Kapitanát nám dal rozlosovat mrakomora i tajného přítele, zaspívali jsme si a šli spát.
Za Krvavou pěst Kamča a Hani - den
Bez toho okecávání jsme ráno vyrazili do Vyššího Brodu. Po rozdělení lodí jsme vyjeli na naší první letošní etapu. Po zdolání dvou jezů jsme dozili do tábora, kde na nás čekal těstovinový salát. Po šifrovací hře a perníčkách k svačině jsme si zahráli brambory. K večeři jsme měli bramborovou kaši s uzeným masem a křen. Nakonec byl ještě slavnostní oheň, při kterém se zpívala hymna, vedoucí povýšili našeho nového bocmana Zajdu a hodili ho do vody. Po pár písničkách se šlo spát.
Za Přátele dýmky míru a zelených halucinogenních žabiček od řeky PDAHŽ Lenka a Laura - den
Čtvrtý den byl den plný her, takže jsme se hned po snídani přesunuli do lesa, kde jsme lovili bizony na mustanzích. Každý z lesa přinesl dvě pěkné šišky, kterými jsme se po posádkách strefovali do hoboků, ale bylo to těžší, než se zdálo. Ještě před obědem jsme stihli nanosit dřevo a běhat jako indiáni. K obědu byla omáčka s rýží. Ten zbytek rýže skončil na kameni v řece při naší další hře. V průběhu mezi přetahováním a přelézáním sítě jsme si zahráli i brambory nebo vylepšovali své totemy. Předposlední hrou bylo přemístění lahve z kruhu pouze za pomoci lan a na závěr jsme zastřelili bizona šípem. Po náročném dni jsme povečeřeli bramboračku a kvůli dešti zpívali pod přístřeškem u veverčákovského bufetu. Pak už jen zalehli do spacáků.
za divoké mustangy Štěpka J. - den
Tento den jsme začali studeným koupáním ve Vltavě. Dali jsme si snídani a začli jsm balit. Konečně jsme dobalili a začali převážet na druhou stranu. A už jedeme. Dojeli jsme do Rožmberka a tam jsme si dali housky s vajíčkovou pomazánkou. Jo, a zapoměla jsme dodat, že před cestou jsme si namalovali válečné obličeje. A teď po obědě jsme se vyfotili. A ještě před odjezdem vedoucí rozdali do každé posádky jednu červenou stužku. Tu měl na hlavě vždy jeden člen z posádky a nesměl s ní do konce tábora promluvit. Pokuď promluvil, musel stužku předat dalšímu. (pozn. Dity: Bobříka mlčení bezkonkurenčně vyhrál 6. posádce Kuba, který vydržel mlčet 3 dny a kdyby měl mlčet dál, možná by to dokázal i do konce tábora. Dobrý výkon!) Pak jsme sjeli rožmberský jez a po nějaké době jsme přijeli k Fíkovi. Postavili jsme si stany, dali polévku s česnekem, zazpívali pár písniček a šli spát.
Za Velké bizony Kačka a Věrka - den
Ráno jsme se jako obvykle posilnili snídaní. Začali jsme balit tábor, a sluníčko už krásně hřálo. Nalodili jsme se a vyrazili jsme za dalším vodáckým dobrodružstvím. K obědu nám služební posádka namazala housku s rybičkovou pomazánkou. V kempu, v kterém jsme svačili, jsme si při čekání na admirála a kapitanát, který s námi tento den na lodi ještě nejel, jsme si zahráli pár her nebo jsme si malovali na obličej. Dva jezy, které jsme museli překonat při cestě do Českého Krumlova, jsme zvládli bravůrně. Když jsme dojeli do kempu, převlékli se a přemístili lodě a pak jsme se rozloučili s třemi makaky – Simčou, Bárou a Šimonem, kteří odjeli domů. Poté jsme prošli Český Krumlov až k plaveckému bazénu, na který jsme se všichni těšili (nebo alespoň na teplou sprchu ). Když jsme se všichni pořádně umyli a vychlórovali, tak jsme vyrazili na menší nákup do Tesca a na Zubří louku, kde jsme si rychle postavili stany. K večeři byly klasické špagety s kečupem. U ohně se nezpívalo, jelikož všichni byli unavení a i bez hajduli dajduli šli spát.
Za Veselé bonbóny Štěpka F. a Mia - den
Včera hodně pršelo. Nekoupali jsme se, skoro jsme se ani nepohybovali. Lovem bizonů skončila všechna akční aktivita. Zbytek dne jsme trávili v hracu, který se stavěl, spolu se spacem, za deště. Tam jsme jedli pórkovou polévku nebo guláš a nebo hráli parlament, vlkodlaky, Palermo a po posádkách hledali maskovaná zvířata. Skutečně den plný her. Dokonce jsme i zpívali u ohně, odkud jsme se přemístili na zpívání v hracu. Pršelo. (pozn. Dity: Při večerním zpívání u ohně nám nad hlavami přeletěl pták. Někteří si mysleli, že je to obrovský netopýr, ale ukázalo se, že je to volavka a že za sebou něco táhne. Nebyla to bohužel šňůrka, ale bílá rybičková nadílka, kterou pocákala Lence s Janinkou komplet celý stan! Za dva dny se vrátila, ale už nám v táboře naštěstí nic nenechala.)
Za Válečný Tomahafk Klára - den
Jako obvykle jsme se šli ráno vykoupat do mrazivé řeky. Potom byl čas už na snídani. Když se všichni do syta najedli šli jsme po posádkách stopovat medvěda. Stopu jsme vždycky našli podle semínek které měli vyjadřovat medvědovu krev, Když jsme došli po stopách medvěda na místo, Tadeáš nám stopl čas a řekl nám, že medvěd nám utekl tak zhruba o třicet metrů dál. Došli jsme na místo a házeli šišky po medvědovi, kterého se nám podařilo ulovit. Každá posádka měla patnáct ran a stoho každý tři rány. Po úspěšném lovu jsme všichni zbírali do hrnečku borůvky a pak dávali do ešusu posádky. Každá posádka měla nazbírat jeden plný ešus. Pak byl oběd k němuž byli těstoviny se sýrovou omáčkou. Po té co jsme dojedli jsme se opět rozdělili do posádek a hráli přístavy, hledání přkladu slov do šifry a nakonec se vyhlásilo že která posádka sezbírá nejvíc překladů dostane navíc jeden zub. Vrátili jsme se do tábora kde si všichni odpočinuli. Dobrovolníci šli hrát football (fodbal) s Raky. Suchá noha vyhrála 6:5. Po footballu jsme šli do stanů na večeři si vzít ešus a na večeři ke které byli báječné borůvkové knedlíky. Zaspívali jsme si a šli a v 10:00 hodin nám makakům předali „vládu“. A šli jsme spát. (pozn. Dity: Nad táborem nám přeletěl horkovzdušný balón! Letěl dost nízko, tak jsme se báli, že nám přistane mezi stany, ale přitopil si plamenem a vznesl se nad řeku i kopec a byl pryč.)
Za Krvavou pěst Kamča - den
Makačák! Tento den začal libovolným budíčkem. Dobrovolníci se šli vykoupat a ke snídani jsme si dali cornflakes s mlékem a kakaem. Poté jsme si dělali každý, co jsme chtěli a zahráli si také pár společných her. Ke svačině jsme si dali nektarinky a po dalším volnu oběd, ke kterému byly těstoviny se sýrem a kečupem. Odpoledne bylo asi stejně úžasné jako dopoledne. Po svačině a večeři, ke které byly chlupaté chleby jsme zasedli k ohni, pak předali vládu kapitanátu a šli spát! PS: Pak jsme ještě měli bojovku ala chytání šamanů! (pozn. Dity: Červený balón se vrátil nad tábor, ale tentokrát se nesnesl tak nízko. Už jsme si zvykli, že nám nad hlavami stále něco lítá. Balón je lepší než volavka!)
Za Přátele dýmky míru a zelených halucinogenních žabiček od řeky Pdahž Laura - den
Byl krásný slunečný den. Bohužel, až v noci přišla pořádná bouřka, která probudila polovinu tábora. Ale tohle sem nepatří. Pojďme si připomenout nádherný den v Krumlově. Ráno, jako každé jiné, nás vzbudil otřesný budíček, který nás svolával do vody. Voda byla studená a asi za to mohly oběti Mrakomora, které jsou studené, už dávno bez citu a vlastně už hnijí v zemi. Po studené koupeli jsme si život osladili dobrou snídaní, tudíž chlebem, máslem a marmeládou. Když se všichni dosyta najedli, sbalili jsme si svých pět švestek, opustili svých pár přátel, zbytek vedoucích z kapitanátu a vydali se vstříc Českému Krumlovu. Den byl velice horký, a tak si myslím, že jsme vždy byli rádi za kousek stínu a všem se ulevilo, když jsme došli v Krumlově na parkoviště. Tam jsme čekali než dorazí Admirál s Majkou a zaslouženým jídlem. K jídlu byly rohlíky se sýrem a šunkou a s vynikajícími rajčátky. Také jsme si zahráli uzel, kde jsme si pravou i levou rukou na slepo chytili někoho dalšího a poté jsme se snažili rozmotat. Po hře a po jídle nám Kačík rozdala mapy Krumlova a otázky s obrázky. Podle mapy jsme různá místa na obrázcích měli najít a poté zodpovědět otázky v čem se například budova na obrázku liší ve skutečnosti. Musím říct, že vidět staré fotografie Krumlova, bylo opravdu zajímavé a také naučné. Poté jsme se vydali na náměstí, kde jsme měli rozchod. Všechny posádky pilně pracovali na pracovních listech, někteří si koupili suveníry nebo zmrzlinu a o hodinu a půl později jsme se opět sešli na náměstí. Zapomněla jsme říct, že v průběhu rozchodu jsme se ptali kolemjdoucích, jestli nám nemohou nakreslit indiána do posádkového deníčku. Někteří byli velmi ochotní, ale někteří méně. Z náměstí jsme šli všichni na Spolí, odkud jsme začali další etapu ze Spolí na Zubří. Sjeli jsme čtyři jezy, řekli Krumlovu PÁ PÁ a za zvuku dvou bájovejch písniček dojeli ve zdraví zpět k našemu tábořišti. K večeři jsme si dali bramborovou kaši se sekanou a poté jsme zasedli k ohni. U ohně zaznělo vyhlašování výsledků her, zpěv našich indiánů a poté hajduli dajduli a šlo se spinkat.
Za Divoké mustangy Terka - den
Po relativně pozdním budíčku následovala klasická snídaně. Přestože počasí hrozilo deštěm, vyrazili na běhací hru v lese, jejíž podstatou byla záchrana raněných indiánů. Představováni byli pochopitelně kapitanátem, který se těchto rolí zhostil s různou mírou hereckého nasazení a zdravotnické odbornosti. Před obědem jsme si ještě zahráli vtipnou přesedávací hříčku. Po obědě byl vyhlášen polední klid, vyplněný kupříkladu lovem vlkodlaků. Poté jsme šli na louku za táborem, kde jsme si navzájem skalpovali zadky od kusů krepáku. Nato jsme hráli chytání vylosovaných jmen, brambory a živé pexeso. Nato jsme vyrazili okoukávat Raky, kteří hráli jakousi cirkusovou scénu. Pochopitelně jsme se sami museli zapojit. Toto je většinou makaků považováno za vrchol dne. Večer jsme si zazpívali ve hracu, jakož i u ohně a šli spát.
Za Velké bizony Vašek - den
Jako každý den jsme se vzbudili ke křiku slova budíček. Tentokrát se ale nešlo do vody, protože pršelo a byla hrozná zima. Proto jsme se rovnou oblékli do oblečení na etapu a šli se nasnídat. K snídani byly chleby s nutelou a malinovou marmeládou. Všichni jsme se modlili, abychom mohli jet etapu až další den kvůli hrozné zimě. Po snídani nám ale kapitanát sdělil že si máme jít sbalit, že zachvíli odjíždíme. Kolem 12. jsme nastoupili na lodě a vyrazili na Dívčí kámen. Cestou začalo hrozně pršet a všichni jsme totálně zmokli. Poté, co jsme zdolali jez, tak jsme zastavili ve Zlaté koruně a tam jsme se schovali pod střechu. Měli jsme chleby s česnekovou pomazánkou, okurky a jablka. Také nám vedoucí koupili každému čaj na zahřátí. Potom, co jsme se zahřáli a najedli, jsme pokračovali v cestě. (pozn. Dity: Pod vedením Damka jsme si na lodích zakřičeli obě oblíbené písně, tu o Aničce na větvičce i tu, ve které jsme potichu. Možná i díky této společné halekačce je tato etapa mnohými makaky hodnocena jako nejlepší.) Když jsme dorazili na Dívčí kámen, začali jsme vybalovat tábor. Všichni jsme v suchém oblečení zasedli k večeři. Měli jsme těstoviny s boloňskou omáčkou a po večeři jsme si dali perníčky s čajem. Někteří si šli ještě na chvíli zahrát brambory a pak se šlo zpívat k ohni. V deset jsme si šli vyčistit zuby a šli jsme spát.
Za Veselé bonbóny Mia - den
Ráno nás jako obvykle probudil budíček. Jako každý den jsme se šli umýt, tentokrát jsme si ale mohli dopřát sprchy. Ti, co zde byli první rok, si mysleli, že se konečně ohřejí v teplé vodě, poté ale přišlo nepříjemné zjištění, že zdejší sprchy jsou v podobě ledové říční vody. Poté jsme se šli posilnit snídaní, tentokrát byli cornflaky s mlékem. Potom se šla hrát hra. Každý tým měl za úkol ulovit co nejvíce zvířat, nejlépe bizonů. Zároveň měl ale pouze tři životy a pokud je ztratil, neměl už šanci nic ulovit. Po hře na nás čekal výborný oběd, kuře na paprice. Po obědě přišel obvyklý polední klid, čas na úpravu deníčků nebo relaxaci. Po poledním klidu na nás čekala další celotáborová hra. Tentokrát jsme po posádkách běhali vyznačenou trasou a odpovídali na otázky v indiánském tématu. Zároveň jsme měli za úkol rozpoznávat stopy a výměšky zvířat. Ze začátku jsme se obávali, v jaké podobě na nás budou výměšky čekat, naštěstí ale byly pouze vytištěné na papíře. Poté přišla večeře, výborné uzené maso se zelím a knedlíky. Později se zasedlo k ohni a zazpívalo pár písniček, ale potom nám vedoucí oznámili, že na nás čeká bojovka. Někteří se báli více, někteří méně, všichni se pak ale ve zdraví vrátili zpátky do tábora, zalezli do svých spacáčků a šli spát.
Za Válečné tomahafky Julča - den
Ráno nás probudil opět budíček, ale do „sprch“ se šlo jen dobrovolně. Poté jsme se nasnídali a šli si zdobit deníčky. Celé dopoledne jsme toho moc nedělali. Potom byl oběd. Byli výborné masové koule s bramborama. Po krátkém odpoledním klidu jsme se rozdělili do dvojic (nejlépe holka – kluk) a vyrazili na závěrečnou běhací hru do lesa. Když jsme se udýchaní vrátili zpět do tábora, zjistili jsme, že bude další hra. Složili jsme po posádkách mapu a vyrazili hledat poklad. Po dlouhém hledání jí konečně našel Viktor. Každá posádka tam měla určitý počet zubů. Když jsme se vrátili zpět bylo vyhlašování výsledků her a jarmark, kde si každý mohl něco koupit za získané zuby. Také bylo vyhlášení celotáborovky. (pozn. Dity: Vyhrála posádka č.5 „Velcí bizoni“ s lodivodem Vaškem B. BLAHOPŘEJEME!) Poté už se vše schylovalo ke slavnostňáku. Tam se odhalili tajní přátelé, povyšovalo se a zpívalo. U toho jsme jedli brambůrky a jiné „slanosti“ . (pozn. Dity: Předtím jsme ještě mlsali medovníky! A jeden celý medovník věnovali Kamilce k jejím 11. narozeninám. Ta se v závěrečné anketě o nejlepšího makaka umístila hned za Klárou. Výborně!) Pak už se jen zazpívalo pár písniček a šlo se spát.
Za krvavou pěst Hani K. - den 13.8.2016
Když Damek vyhlásil ranní budíček, vyrazili jsme do sprch. Tentokrát nedobrovolně. Petr porušil svou táborovou tradici, protože se stihl probudit ještě před desítkou. Po cornflakes k snídani jsme začali hromadně balit tábor. Všichni dali ruku k dílu a tak bylo rychle hotovo. Posilnili jsme se melounem, medovníkem a horalkami, rozloučili jsme se s „Dívčákem“ a vyrazili jsme k autobusu. Cestou jsme potkali mrtvého hada a přejetou žábu. U autobusu jsme se vyfotili a nasedli jsme. Jízda proběhla v klidu a v pořádku jsme dorazili do Prahy. Dojemně jsme se rozloučili, teklo mnoho slz a teď snad už jen – AHOJ!
Za Přátele dýmky míru a zelených halucinogenních žabiček od řeky Pdahž Zuzka
PS: Když říkám, že cesta proběhla v klidu, zahrnuje to i píchlou pneu…
ANKETA makaků:
• nejlepší makak: Klára a Kamča
• nejlepší kapitán: Zajda, Cipís, Kačík, Damek, Dita, Vašek
• nejlepší den: makačák a Krumlovská etapa
• nejlepší jídlo: sýrová a boloňská omáčka a borůvkové knedlíky
• nejlepší hra: přístavy, poklad a závěrečná
• nejlepší etapa: na Zubří (Krumlov) a na Fíka
• nejlepší písnička: Little Big Horn a Cizinec
• nejlepší pomazánka: česneková, vajíčková, rybičková
Lodní deník pečlivě a včetně všech stylistických i gramatických chyb přepsala Dita.