Deníček Angry Birds 2023
Poznámka redakce: prošlo částečnou pravopisnou korekturou. Za převedení rukopisů do digitální podoby děkujeme Else!
Sobota 15.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
Zase jsme se sešli na parkovišti Hlavního nádraží v brzkých ranních hodinách, kde se ospalí makáčci loučili s rodiči a připravovali se na náročnou čtrnáctidenní pro kapitanát nervy drásající, dobrodružnou, avšak zábavnou pouť po Vltavě. Nastoupili jsme do vláčku a s menšími komplikacemi jsme se usadili na místo. Do přestupné stanice Rybník jsme dorazili později, než jsme očekávali, což bylo zapříčiněno Českými dráhami. Po svižném přestupu se naše skupina nalodila do o poznání menšího vláčku, ve kterém bylo nedostatek prostoru. Po cestě stísněným vláčkem, jsme konečně dorazili do cílové destinace zvané Vyšší Brod. Po chvíli čekání jsme usoudili, že je moc velké vedro a šli jsme se vykoupat do studené Vltavy. Po dalším úmorném čekání na Kubeše s velmi potřebnými věcmi, již použitými prvním turnusem, jsme se začali stavět tábor. Po ne makaky oblíbené první táborové hře „dřevo“ jsme měli večeři od zkušeného kuchaře Kubeše, který polévku dvakrát zamíchal. Poté jsme se sešli u prvního ohně tohoto putování. Zde nám byla vysvětlena pravidla celého tábora admirálkou Verčou. Mezi vysvětlování pravidel nám Verča představila dva nové členy kapitanátu, Áju a Vojtu s čtyřnohou psí slečinkou Bonnie. Náš bývalý admirál a kytarista Štofi se nemohl z osobních důvodů dostavit, takže ho vystřídala skvělá kytaristka Ája. Zahrálo se hajduly dajduly a šlo se spát. zaznělo pár písniček, Hajduly dajduly a mladší makaci zapluly do hajan.
Napsala za posádku č. 2 Anežka s pomocí Zuzky z posádky č. 4 a Lukáše z posádky č. 3
Neděle 16.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
Dnes ráno nás nevzbudil klasický budík, ale hlasité zvolání „budíček“, velmi nám to chybělo. Po rozcvičce jsme skočili do nepříjemně mrazivé vody, po dostatečném vykoupání se makaci s radostí pustili do marmeládově namazané snídaně. Po krátké pauze se tábor rozdělil do posádek a zjistilo se téma celotáborovky, což je, bylo a bude Angry Birds. Krátce na to jsme se opět převlíkli do plavek a s nadšením šli brodit řeku. Jakmile jsme se bez námah dostali na druhou stranu řeky, vedoucí nás obdařili výbornou nektarinkou a přitom nám Neduh vysvětlil zásady na pramici, všichni se zapojili do konverzace. Už stačilo jen dát pramice na vodu a mohlo se vyrazit v před. Posádky zkoušely různé manévry, následovala zkouška plavání. V plném počtu jsme se s lehkými kecy kapitanátu viz. Ondra a Kameník vrátili do tábora. Následoval vynikající guláš od Kubeše, který všem chutnal. Začal polední klid, půlka tábora šla hrát volleyball. Poté byla první bodovaná hra, šifrování. Moudrý Pablo svými činy všechny překvapil a hru vyhrál. Zbytku se bez chrabrého Pabla nedařilo vyluštit poslední šifru. Když bylo odpoledne, Neduh helpnul H-teamu svojí supráckou ešusovou hrou, která všechnymakáčky náramně pobavila. Po hře jsme měli večeři v podobě těstovin a rozlítaného ptáka, zasedlo se k ohni a dozvěděli jsme se základní info o zítřejší plavbě, hrály se písně a někteří měli druhou večeři. Zahrálo se Hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsala Víťa za posádku č. 3
Pondělí 17.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
ráno nás vzbudilo klasické zvolání „budíček“ bohužel na líbezným hláskem Štofiho, který letos není přítomný, nýbrž ještě líbeznějším hláskem Vojty a velmi příjemným zvukem příboru bijícího do ešáku. Budíček byl už v hříšných 7 hodin, jelikož nás čekala první plavba a balení tábora, což pro nováčky často bývá křest ohněm. I přes malý počet jsme tábor složili v rekordním čase. A vyrazili bychom také brzy, kdyby ovšem nezačalo pršet, čímž se plavba odložila. Déšť dokonce trval tak dlouho, že se partička našich bocmanů začala domlouvat, že nás chudáky makaky, a dokonce i naši milovanou admirálku Verču nechají napospas dešti a pojedou vlakem. Nakonec se jim to ale nevydařilo, jelikož přišla Lucka se zprávou, že už by tolik pršet nemělo. Rozdělili jsme se do posádek, odnesli věci na prámy a vyjeli jsme. Brzy nás čekal první jez, který nese jméno Vyšší Brod. Neohrožená dvojice Evča a Vítek sjeli jez na single Keňách, samozřejmě nesmíme také opomenout Andělku a Luisu, které jez odkormidlovaly se změnou na prámách, kde si Luisa původně ani neuvědomila, že jez sjela. Pokračovali jsme pokojně v plavbě, sjeli jsme jez Herbertov, a pak se uskutečnilo pár vodních bitev. Následně byla zastávka na oběd a polední klid, který byl přerušen zvoláním „stín“, takže makaci běželi za prvním člověkem, kterého uviděli, ale až po chvíli zmatení, kdy se chtěli schovat. Což se jim také vyplnilo nečekaným zvoláním „přízrak“. Po další chvilce odpočívání se opět vyrazilo na vodu, se změnami v posádkách. Následovala další část plavby, která byla všemožně protkaná vodními bitvami, smíchem a občasným nadáváním. Začali jsme se blížit ke třetímu a zároveň poslednímu jezu – Rožmberk, kde jsme uslyšeli další a zároveň poslední zvolání táborových her „mina“. Po které následovalo vynikající salto do vody v podání Elsy zvané Rajčátko. Po jezu se plavba nesla ve stejném duchu jako předtím, po chvíli dovádění nastal klid, u kterého byl jeden z důvodů únava. Na zbytek cesty se tábor rozdělil na dvě části, dvě pramice vepředu a zbytek hodný kus za nimi utvořil soulodí, nebo jiným názvem za který jde kredit Lucce – kekeprapraměňa. U kekeprapraměni byl takový klid, že se tam málem spalo, u některých, ale musím to málem vymazat. Pouze občas NĚKDO zapádloval. Klid ale skončil, když se Neduhovi dostala do rukou vodní pistolka a začal pálit na všechny přítomné. Když jsme dopluli, překvapil nás předpřipravený tábor, za který vděčíme našemu Úžasnému Kubešovi, jehož (není to myšleno ironicky) kulinářský um nás provází začátkem tábora. Makáčci si postavili stany a Andělka se uchopila organizace stavění spacu. Spac nešel úplně podle původního plánu, respektive nešel vůbec. Ale podařil se pokořit nový rekord, a to v nejdelším stavění spacu. Byl to naprostý chaos, a dokonce i jedni z nejstarších makáčků byli zmateni. Nakonec se to ale povedlo. Když byl tábor postaven (nevyjímaje spacu) tak jsme si dali večeři. Ondra také bez jeho vědomí předvedl skoro celému táboru pár supr tríčků s již zmíněnou večeří, řekněme jen, že měl štěstí, že u toho nebyl Kubeš. U ohně jsme jako vždy zpívali písničky za doprovodu na kytaru (díky Ájo). Dnes byl speciální den a nejen kvůli stěhování, ale také kvůli narozeninám a svátku, které letos schytali Luky s Marťou. Odhalil se Mrakomor Kubeš, řekli se plány na následující den, zazpívalo se několik dalších písniček, především všemi oblíbená píďalka (za tento rok poprvé), hajduly dajduly a šlo se spát.
PS: každý si minimálně jednou stihl zanadávat na místní latríny.
Jídelníček dne:
snídaně – cereálie s mlékem
svačina – jablko
oběd – sýrová pomazánka s chlebem
svačina – mrkev
večeře – sekyrková polévka a špagety s kečupem a sýrem
Napsala velká Zuzka za posádku č 4. s pomocí Lojzi 😊 a kontroly pravopisu od Andělky
PPS: na vyžádání Matouše a Vítka – oba mi velice pomohli (ironie)
Úterý 18.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
Dnešní den začal jako obvykle, budíčkem, který byl proveden líbezným hláskem Ondráška, v 8:30 (jupí). Rozcvičku měl stejně jako budíček Ondrášek. Když jsme si dost užili každodenní ledové koupele, přišli jsme na mňamózní snídaničku, která se skládala z vánočky s marmeládkou, kterou poté doplnil chlebík s marmeládkou. Po ranním papání jsme se vydali na smůličku a chroštíčko. Bylo to velice záživné. Smůličky se bohužel nenasbíralo dostateček, takže to bylo docela špatňoučké vzhled k tomu, že na dnešní večer je naplánován slavnostní ohníček. Když jsme přicupitali z lesíka, začala oblíbená hra všech makáčků – dřevo. Po chvilce jsme dostali úžasný obídek od Kubeše, což byl mňamózní buřtgulášek. Poté přišel příjemný polední klídeček, který byl do krásných tří hodinek. Pokračovalo dřevíčko, potom dřevíčko a pak další dřevíčko, při kterém nás gangster Martínka osvěžovala vodní pistoličkou. Následovala večeřička – brutálně chálózní vývareček a čínička. Po večeřičce se přihodil problémek. Při výrobě pochodniček které se chopili dnešní ohnivečci, kterými byli lodivůdci: Víteček, Matoušek, Luisička a Evička. Zpátky k problémku. Smůličky již zmíněné nebylo dostateček. Došlo k tomu, že musely chrabrá Andělka s Martinkou dojít do lesíčka pro smůličku. Zachránili jsme celý večer (smůla, co jsme nasbíraly nebyla potřeba). Poté jsme už jen všichni obdivovali extrémně atraktivní kočandu Matouška kvůli jeho krásnému tričku. Pak už došlo k zahájení slavnostního ohínku, kde všichni včetně admirálky Verunky odříkávali básničky a zapálili ohýnek. Po tom, co zaznělo Hej kapitáne v podání úžasné kytaristky Áji se odehrály další písničky, proběhlo vyhlášení her, přízrak, mina a další písničky. Pak už jen hajduly dajduly a šlo se spineškat.
Za posádku č. 1 napsala Andělka
PS: jak jsem mohla zapomenout na krásnou a zajímavou přednášku Kubeše, kdy přišlo dokonce i na rozdělávání chirurgické jehly.
Středa 19.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
Ráno nás vzbudila naše nejmilejší admirálka Verča. Z důvodu krutého a nelítostného deště byla rozcvička z klasické rozcvičky, která bývá často nejnáročnější částí dne, byla velmi zkrácená a zjednodušená, pomineme-li, že se celá rozcvička odehrávala nad hlavami spícímu kapitanátu. I po velikém zjednodušení byla rozcvička velmi náročná. Po rychlém smočení ve Vltavě na nás čekala úžasná snídaně v podobě cereálií a jogurtu. Z důvodu brutálně silných přeháněk jsme byli přinuceni být namačkáni jako sardinky pod plachtou. Zde se celé dopoledne odehrával jeden z nejsložitějších úkolů, kterým bylo nabarvit si své vajíčko, které jsme dostali předešlé dny. Protože každé vajíčko potřebuje své hnízdo, museli jsme si ho vyrobit z přírodních materiálů. Po tomto složitém úkolu byl oběd v podobě kuřecího vývaru a vepřovým na kmíně. Po vydatném obědě byl zasloužený odpočinek. Když odpočinek skončil čekala nás velká etapová hra v podobě orientačního běhu, který završilo hraní kostek. Po dohrání se uklízel tábor, dodělávalo se dřevo a domalovávali se vajíčka. Nakonec jsme měli k večeři pomyslné knedlo, vepřo, zelo. Při ohni se hodnotili vajíčka všech posádek. Celé to vyhrála posádka číslo jedna, která měla místo vajíčka spíš kraslici. Zahrálo se hajduly dajduly a šlo se spát.
Za posádku číslo 2 napsala Marťa s menší pomocí velké Zuzky.
PS: málem jsem zapomněla na dramatický pád tyče od plachty
Čtvrtek 20.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
dnešní ne tak pokojné ráno začalo v nekřesťanských 7 hodin Lucčiným zvoláním „budíček“, většině makaků se nechtělo vstávat z jejich vyhřátých spacáčků. Ale zároveň všichni mají jak ranní rozcvičku, tak koupání v příjemné Vltavě rádi. Po dopočítání makáčků na číslo 16 se mohlo vyrazit po krátké rozcvičce do vody. Následovala výborná snídaně v podobě cereálií a jogurtu (nebo mléka), která všem moc chutnala. Balení se pro dnešek nechopil kapitanát, ale Víťa Morava, což bylo po celou dobu balení v dobrém slova smyslu dost poznat. Zaprvé si makáčci zbalili karimatky a spacáky, které putovaly společně s některými taškami a stany do Trola. Když byl tábor sbalen a všichni byli převlečeni do plavek, rozdělili se lodě: Víťa Morava, Evča a Víťa na single Keňách, Vojta Ch. s Matym na šedý kanoi a Andělka s Lukym kormidlovali pramice. Zbytek tábora klasicky na pramicích. Z důvodu nedostatku vody v řece byla celá plavba zajímavější oproti minulým rokům, po chvilce drandění mezi kameny, které se protáhlo do dvou hodin, než jsme se dopotáceli na Pískárny, kde se konal oběd v podobě vajíčkové pomazánky. Po dochálování oběda si většina z nás lehlaa později to vypadalo, že se tam i utáboříme. Částečně nás zachránil nafukovací skákací hrad, který dost lidí vzbudil. Když jsme znovu vyrazili na vodu, čekali nás jezy, nejprve byla Papírna, která proběhla v pohodě. Další Papuščí skála, ta už tak hladce neprobíhala, museli se proto vyndat hoboky a jet jenom v trojčlenné posádce. Následovaly další jezy protkané Kubešovým a Lucčiným připojením na kanoi. Lyra (podle Kubeše s Y, protože to byl tvrdý jez) byla děsuhodná, ale singlesti jí zvládli všichni. Nakonec jeli i pramice stejně jako na Papouščí skále. Poté jsme se kochali Českým Krumlovem, který je přenádherný. Následně jsme už jen asi 3 krát tahali lodě po kamenech a pluli po klidné Vltavě na Zubří louku, kde jsme se za chvíli ocitli. Vybalili jsme tábor, Andělka podruhé zkusila spac, tentokrát mnohem líp, ale bohužel byl problém s tropikem, takže budeme čekat na třetí pokus. Zbývala už jen večeře od Terky, zasednutí k ohni, povídání o dalším dni, zahrání Hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsal Luky z posádky č. 3 s pomocí velké Zuzky z posádky č. 4
Pátek 21.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
ráno byl budíček plánovaný na teď už klasických 8:30 aneb. Jedna z mnoha námi milovaných výhod, když je Verča admirálka. Klíčové slovo je plánovaný, protože nejmenovaný tábor, kterému většina z nás přezdívá, hjošíčci měli budíček o mnoho dříve, než my. A to o celých 15 minut, a kdyby jenom to. Jejich budíček byl totiž alá Vojta, což znamená více hlasité volání, doprovázené nádherným zvukem bití do ešáku. Hjošíci to ale dotáhli na takový level, že by se Vojta styděl. Nejen, že byli hlasitější, ale také to vypadá, že mají hjošíci velmi tvrdý spánek, ze kterého je velmi těžké je probudit, protože jejich byl delší než mých 6 školních budíčků dohromady. A to už je co říct. Makáčči znaveni z minulého dne proti tomu nic nepodnikli, jen občasně zanadávali, nebo planě povyhrožovali, v některých případech obojí. Po chvíli nastoupila Eliška, se kterou se budíček posunul o celé 4 minuty. Eliška usoudila, že nemá cenu být nějak obzvlášť hlasitá vzhledem k tomu, že většina tábora je už stejně vzhůru, tak jenom jemně zvedla hlas a řekla „budíček“. A samozřejmě měla pravdu, protože po malinkaté chvilce zcela probuzení makaci vylézali za svých stanů připraveni na rozcvičku a koupání. Ke snídani jsme pochálovali česnekovou pomazánku od naší skvělé Terezky. Následoval první nástup po posádkách, který jsme letos zažili. Nástup se uskutečnil kvůli 2 hrám pod vedením Elsy. Jednalo se o Kámen, nůžky, papír, při které Luisa podváděla, protože to nebylo 5:5, ale 5:6 pro Matoušovu posádku. Po Kámen, nůžky, papír se hrála trojnožka, nebo v našem podání spíš hobok. Nejzáživnější moment, který je hodno zmínit, je souboj mezi Marťou a Matoušem, kteří proti sobě stáli v horké záři slunce bez přístupu k tekutinám. Po úporném a napínavém souboji to nakonec skončilo remízou. Hru samozřejmě vyhrála Matoušova posádka. Po skončení her jsme slyšeli všemi oblíbené svolání na svačinu, v podobě jablečné přesnídávky s piškoty. Makáčci se šli po vydatné sváče vykoupat, aby nesmrděli a užili si zasloužený odpočinek. K obědu byla frankfurtská polévka a rajská s masovými kuličkami. Polední klid makaci strávili odpočinkem a hraním kostek, tedy do té doby, než se přivezlo dřevo. To šli pak makáčci vykládat dřevo a začali se psychicky připravovat na jeho řezání. K tomu, ale nedošlo, kvůli dešti, takže se šli schovat pod plachtu. Čekání na skončení deště nám zkrátila Elsa, když přinesla barvy a kusy látek, které jsme měli za úkol proměnit ve vlajky. Tentokrát ale byla podmínka, že se každý člen posádky musí podílet alespoň na malé části. Mezitím, co někteří kouzlili umělecká díla v podobě našich vlajek, zbytek se už dřevu nevyhnul i když se ale nedá říct, že by se předřeli. Zbytek odpoledne se nesl ve stejném duchu – dřevo a výroba vlajek, přičemž byly nejhlasitější výkřiky, ptající se na výskyt chtěných barev. Ke sváče byli rajčátka. Večer jsme se jako každý den sešli u ohně, ke kterému se sesedli nejen makaci a kapitanát, ale také návštěvy, které přijeli v průběhu dne. Už to vypadalo, že si užijeme poklidný večer u ohně, to se nám ale nevyplnilo kvůli děšti, který každou chvilku přestával a znovu začínal, takže jsme se neustále stěhovali od ohniště pod plachtu a naopak. Mezi stěhováním jsme ale stihli ukázat a ohodnotit vlajky, přečíst deníček a zazpívat písničky. Když déšť konečně ustal, pokračovali jsme večerem u ohně. Zazpívali jsme další písně, které nám na kytaru hrál nový přírůstek v kapitanátu Aram. Řekli se plány na další den, Hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsal velká Zuzka za posádku č. 4
Sobota 22.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
ráno jsme měli budíček v 8:00 hodin, protože nás čekala hra Vlajkovaná s Ráčaty. Vlajkovanou jsme hráli 3x ve smíšených týmech a čtvrtá a zároveň poslední hra byla Sucháči proti Rakům. Bez žádného většího překvapení jsme Raky roznesli na kopytech, avšak i výhra si vybrala svou daň, a to v podobě zraněného Kameníčka, který odjel se zraněnou nohou do nemocnice. Po návratu do tábora jsme se kvůli žhnoucí výhni a znavenosti makáčků šli smočit do řeky, po které následovala svačina v podobě jogurtu a čerstvého ovoce. Makáčci si poté odpočinuly, najedli se skvělého obědu od Terezky což bylo kuře na paprice a vydali jsme se do Českého Krumlova. Makáčci dostali u vchodu do města rozchod, po kterém následovala procházka zámeckou zahradou, kde byli makáčci otáčející se hledištěm. Cestou zpět do tábora jsme dostali rozchod v Tescu, což šťastné makáčky ještě více rozšťastnilo. Poté následovala večeře, příprava k ohni a poté byl makáčkům svěřen kapitanátem tábor na celý jeden den a z kapitanátu se stali duchové. Makáčci se sesedli u ohně a společně s kytaristou Lukášem zpívali, párkrát pár chrabrých makáčků navštívilo Raky a velice dlouho dumali nad tím, jaká malá neplecha by se mohla Ráčatům společně s Hrochy provést. Začátkem se stalo vykolíkování stanů Rakům, avšak přitom byl statečný Matouš přistižen.
Za posádku č. 1 napsala Eva s pomocí Andělky
Neděle 23.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
Ráno nás vzbudil líbezný hlásek Evičky, která měla drtivou rozcvičku. Po drtivé rozcvičce byli makaci připraveni na úžasnou snídani v podobě rohlíku s nutellou a speciálně pro Vítka s marmeládou. Po snídani šli někteří makáčci řezat dřevo, ale v tu nás přišli navštívit hrošíci, kteří si přišli pro ukradené věci z makačí noci. Ti nám však sdělili, že nám též něco zvali, ale co, to jsme ještě museli zjistit. Celá nápověda k nalezení chybějící věci byla na webu hrošíků. Zjistili jsme, že se jedná o náš rošt a díky vyluštění šifry jsme rošt našli nad hrošími latrínami. Dále se pokračovalo v oblíbené hře dřevo. Když bylo nařezáno a nasekáno dostatečné množství dřeva, přesunuli jsme se k vydávání vynikajícího obědu v podobě hamburgerů. Po obědě nastal dlouhý polední klid. Celé odpoledne se jenom spalo, kvůli únavě lodivodů. Po probrání pár lodivodů, byla vydána svačina a to, jogurt s broskví. Po svačině začaly první přípravy na večeři. K večeři jsme dostali těstovinový salát a někdo z nás však dostal jen salát. Makaci nachystali oheň u kterého byl tábor předán zpět kapitanátu. Po pár písničkách na přání se zazpívalo hajduly dajduly a šlo se spinkat, dnes mimořádně mimo stany.
Napsala celá posádka č. 2
Pondělí 24.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
Dnešní ráno začalo v 8:00 líbezným hláskem Kubeše. Když jsme se rozcvičili, mohlo se do vody. Po chladivém okoupání jsme se převlékli a šli na výbornou snídami v podobě ředkvičkové pomazánky a rohlíku, všem moc chutnalo. Dnešní dopoledne se skládalo z DPH, dne plného her (tentokrát spíš dopoledne plné her), bylo pět stanovišť se soutěžemi u různých vedoucích. Hry se skládali z plnění hoboku ešusy, a to tak, že jsme si je lili přes záda. Další spočívala v co nejrychlejším splouvání na vestičkách, jako třetí běh s berlemi. Čtvrtá byla o shození co nejvíce plechovek pomocí šišek a poslední ve výdrži na stromě jako koaly. Poté se konala další hra, a to sběr borůvek, jelikož byli potřeba na večeři. Následoval oběd v podobě špaget, lehce se lepili, ale všem chutnalo. Polední klid se mohl využít pro plnění zkoušek. Odpoledne bylo naplněno nejoblíbenější hrou dřevo, ta byla dnešní den vážně hojná, protkaná dobrodružnou výpravou na chrundí, vítězstvím Mrakomora a nájezdem pro dřevo na samotnou hranici. Tentokrát se na stavbě podíleli i ostatní makáčci. Po dořezání nejhojnějšího dřeva za hodně dlouhou dobu, se připravil nejnádhernější slavnostňák, jako důkaz budu citovat Foresta, který o střeše hranice prohlásil, že je „shitózní“. Poté byla opravdu výborná večeře v podobě knedlíčků s borůvkami a zakysankou. Teď už nás čekal jen slavnostňák, u kterého se i dosti povyšovalo, celkově šestkrát, a to třikrát u makaků a třikrát v kapitanátu. Z makaků dva na plavčíky: Marťa a Toby a Luky na lodníka. Vše proběhlo skoro bezbolestně. V kapitanátu byli povýšeni Elsa (kdyby někdo nevěděl, Rajčátko), Terezka a Forest. Hrály se písničky, zahrálo se hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsal Luky z posádky číslo 3 s pomocí ostatních pod plachtou
Úterý 25.07.2023
Milý suchonožní deníčku.
ráno nás vzbudil líbezný hlásek Arama v 8 hodin, i když už skoro klasicky byli makáčci vzhůru díky Hjošíkům. Ke snídani byli rohlíky s pažitkovou pomazánkou. Na dopoledne jsme dostali zadáno vymyslet a nacvičit scénky, při kterých nás mají napadnout prasata a my je máme zastrašit naším bojovým pokřikem. Celé dopoledne makaci vymýšleli scénky, plnili zkoušky nebo odpočívali. K obědu byla polévka a guláš. Po poledním klidu se šlo do Českého Krumlova za jemného deště. V Krumlově jsme hráli dědeček měnil až vyměnil. Po hře jsme se šli vyčvachtat, a především umýt do bazénu, protože po více jak týdnu tábora, už všichni makaci i kapitanát začali trochu zapáchat 😊. Všichni byli z výletu nadšeni. Dokonce jsme se zastavili i v Tescu. Kvůli pozdějšímu návratu do tábora se svačina přeskočila a byla rovnou večeře v podobě buřt guláše s chlebem. Na chvilku jsme se sešli u ohně. Přečetl se deníček, řekli se plány na následující den, Hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsala velká Zuzka za posádku č. 4
Středa 26.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
Ráno nás vzbudil Marťas se kterým jsme měli i rozcvičku. Protože pršelo, foukalo a byla velká zima, schovali jsme se pod plachtu, kde jsme se zabavili hrou Městečko Palermo a kostkami. Když bylo líp, Víťa Morava zorganizoval pro nás hru s šátky (Liščí ocásky). H-team vymyslel, že si zahrajeme vylepšenou Tichou poštu. Šlo o to, psát si na záda písmena, která postupně vytvořila větu, poté, co nám byla hra vysvětlena, rozdělili jsme se do týmů a mohli jsme začít hrát. Vyhrál tým Matouše a Evy po velmi napínavém konečném běhu a čtení vět, které nám vznikly. Po skončení hry jsme zase začali hrát Městečko Palermo, kde byl Vítek šikanován rozparovačem Anežkou! Poté nás čekal výborný oběd v podobě kari s rýží. Po obědě jsme šli hrát oblíbenou hru dřevo, abychom ho stihli nařezat, než začne pršet. Pak byl hodně dlouhý polední klid, až do večeře. K večeři byla sekaná s bramborovou kaší. Po večeři jsme si měli zkoušet scénky, které jsme předváděli u ohně. Zazpívalo se pár písniček, pak Hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsal za posádku č. 1 Tobiáš s pomocí Vojty, Lukáše a Luisy.
Čtvrtek 27.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
dnes ráno nás vzbudil líbezný hlas Elzy v sedm ráno. Po koupání jsme měli ke snídani lahodné buchty (tvarohové a povidlové) od Kubeše. Poté jsme začali balit tábor. Během balení Mrakomor zabíjel takticky u plachty, tak aby se neprozradil. Po sbalení všech věcí jsme vypluli na naše poslední tábořiště „Dívčí Kámen“. Během plavby, posádka č. 2, naskládána v modré pramici, měla výjimečnou čurpauzu kvůli Kameníkovi. Poté nás čekal oběd v podobě chleba s česnekovou pomazánkou. Kánoe přejeli jez, Kubeš, Víťa a Marťas skoníčkovali pramice a jelo se dál. Zastavili jsme u Kelta, dali si svačinu „bebečka“ a jeli přímo na „Dívčák“. Dojeli jsme do cílové stanice a za deště jsme stavěli tábor. I přes nehezké počasí jsme tábor rychle a úspěšně postavili. Dali jsme si večeři, v malém počtu jsme si sedli k ohni, zahrálo s hajduly dajduly a šlo se spát.
Napsala celá posádka č. 2
Pátek 28.07.2023
Milý Suchonožní deníčku,
ráno jsme byli vzbuzeni v 8:00 líbezným hlasem Verči, už na novém a zároveň posledním tábořišti. Nesčetnou výhodou „Dívčáku“ jsou sprchy, které byly po krátkém proběhnutí pro nové makáčky velkým překvapením, když jsme vložili do automatu dvacku, mohlo se jít do vyhřátých sprch. Následovala snídaně, která všem chutnala, přitom si už makáčci balili své kouzelňáčky na plavbu, protože se mělo vyrážet v 9:00, aby se stihl odpolední, dosti nabitý program. Když se vyráželo jak na single kánoích, tak na pramicích, některé posádky si zpívaly. Bohužel i tato plavba byla protkaná mnoha kameny a mělčinami, takže to měli kormidelníci celkem složité, za to ale o něco zajímavější. Párkrát se souprámilo a dojelo na naší skoro závěrečnou lokaci a to k „Rybům“. U Rybů se dělají zkoušky na kormidelníka, a to závěs a traverz, naši nebojácní (zatím) člunaři Evča a Víťa Olomouc zkoušku zvládli a hodnost dokončili. Luky a Vojta si to zkoušeli jako přípravu na příště. Po chvilce plavby jsme se vylodili a naložili pramice s kánoemi na vlek. Pak se celá skupina vrátila zpátky do tábořiště. Po obědě následovala velká hra, která spočívala v přípravě slavnostního ohně, který byl po doběhnutí všech posádek blizoučko k dokončení. Stačilo to jen vše nařezat a připravit malé i velké tabu. Ohnivci byli tentokrát výherci celotáborovky, kterými se stali členové posádky číslo 1. Když se zapálil oheň, začalo se zpívat, pojídali se dorty a povyšovalo se. Všichni byli povýšeni a po zahrání Hajduly dajduly šli někteří unavení makáčci spát.
Napsal Luky za posádku číslo 3
Sobota 29.07.2023
Milý suchonožní deníčku,
ráno nás vzbudil líbezný hlásek Mlíka, který je admirálem III. turnusu, přijel, aby dohlížel a organizoval balení tábora, jelikož se náš čtrnáctidenní tábor chýlí ke konci. Ke snídani byl chléb s Ramou nebo pomazánkovým máslem a marmeládou. Po náročném balení nejen tábora, ale také našich osobních věcí a jejich kontrolování, jestli vůbec máme všechno, jsme už klasicky šli čekat do místního kiosku, kde si někteří makaci tradičně koupili Panini. Po chvíli čekání jsme se vydali na nástupiště, ale ne autobusu jako obvykle, nýbrž vlaku, kterým se letos přepravujeme do Prahy. Na nástupišti jsme si chvíli čekání zkrátili zpěvem a obdivováním fotek a videí, za které vděčíme Luise. Ve vlaku nás čekala velmi pozitivní věc, vlastně dvě věci a to zásuvky, ve kterých si makáčci mohli po čtrnáctidenním detoxu konečně nabít mobily a Wi-Fi, ze které byli makaci stejně, ne-li více nadšeni. Radost ale trvala pouhých 30 minut, které jsme dotyčným vlakem jeli, protože nás čekal přestup v Českých Budějovicích do vlaku, ve kterém všemi milována Wi-Fi už nebyla. Tímto vlakem jsme jeli 2 hodiny. Poté jsme dorazili do Prahy, kde jsme se rozloučili a většina z nás se začala těšit na příští rok, kdy se zase všichni sejdeme. Touto větou bych ukončila náš Suchonožní deníček za rok 2023. Tak zase příští rok.
Napsala velká Zuzka za teď už celý tábor